Myšlenka přímo určuje směr toku energie. Energie přímo ovlivňuje hmotu a je její předlohou.Tělo je prakticky formou myšlenky. Ve skutečnosti si systém léčby vytváříme ve své mysli. Energie vždy následuje myšlenku. Její síla, tedy v tomto případě rychlost jejího přepisu do fyzické reality, např. těla, je závislá na našem energetickém potenciálu, naší "průchodnosti", čistotě, funkčnosti a rozvoji energetických center a drah.
Ó MÁ MYSLI, VŽDY MYSLI O SOBĚ A OSTATNÍCH JEN V DOBRÉM!
BOŽE, DEJ MI KLID MYSLI, ABYCH PŘIJÍMAL VŠE, CO NEMOHU ZMĚNIT, ODVAHU, ABYCH ZMĚNIL VŠE, CO ZMĚNIT MOHU, A MOUDROST, S NÍŽ ROZEZNÁM JEDNO OD DRUHÉHO.
ČLOVĚK MÁ BUĎ VÍRU, NEBO STRACH, NEMŮŽE MÍT OBOJÍ.
Lidé nežijí, když jsou rozzlobení, litují se a nebo jsou naplněni strachem. Nezáleží na tom že dýchají. Dýchání jen ukazuje ostatním, které tělo ještě není hotové k pohřbení.
jiridvorsky@volny.cz
foto/photos
další stránka ..... next page
OSHO
Indický guru Rajdžníš, později nazývaný Osho, byl jedním z celosvětově známých duchovních učitelů minulého století. K jeho populárním konceptům patřila cesta bílého mraku. Představujeme vám ji. Bílý mrak je bez kořenů, je bezpříčinnou věcí a nemá domov. Nic jest jeho vlastí. A přece existuje. A právě takový je celý vesmír - jako bílý mrak a bez jakékoliv příčiny. Existuje. Existuje jako poslední mysterium.Bílý mrak nemá vlastní cesty. Vzniká a zaniká. Nemá cíl, nevyplňuje osud, nemá konce. Nelze jej zklamat, neboť znovu přicházet je jeho smyslem. Má-li někdo nějaký cíl, musí být zklamán.Čím účelněji jeho rozum soudí, tím více zažije strachu, frustrací a zklamání. Pojal-li člověk jednou nějaký cíl, usiluje o pevně stanovený směr. Veškeré bytí však nemá směr, vesmír nejde nikam, nemá žádné záměry ani cíle.
Kdo má nějaký záměr, je proti veškerenstvu a bude zklamán. Nemá-li vesmír účel ani konečný základ, a ty máš nějaký záměr, budeš nakonec poražen.
Kdo jednou pojal nějaký cíl, jsa pomaten chtěním něčeho dosáhnout, tvoří rozpory a nakonec bude poražen. To je neměnné. Tato porážka je v přirozenosti veškeré existence.
Mrak pluje a neurčuje kam. Patří všem směrům, všem dimensím. Nic neodmítá. Vše je, existuje a je dokonale akceptováno. Mraky jsou bez pevného záměru, bez jakéhokoliv smyslu. Člověk si nedovede představit, že by bylo možno žít bez smyslu, bez záměru, neboť rozum nemůže žít bez úmyslu. Lidé jsou tak pomatení, že ke mně přicházejí a pokládají mi otázku: „Jaký účel má meditace?"
Meditace nemůže mít účel, ani záměr, neboť meditace je stav ne-intelektu, jednoduše stav bytí, kde člověk je bez času a prostoru. Jejím cílem je pouze BÝT.
Cíl je ZDE a NYNÍ. Je-li cíl někde jinde, rozum již pracuje. Tehdy začínáme uvažovat, nastává sled myšlenek. Rozum může pracovat jen v budoucnosti, s účelem a smyslem vchází budoucnost do hry. Jen s budoucností přichází čas. Rozum nemůže existovat bez účelu a smyslu, proto tvoří stále nové cíle. Přestanou-li člověka vábit tzv. světské cíle, počne intelekt nastavovat náboženské cíle, nadlidské cíle. Když již nevábí peníze, vábí meditace. Intelekt stále prahne po smyslu, po účelu, po nějakém cíli.
Cíl je tam, kde právě jsi. Cíl není koncem následku, každý okamžik sám o sobě je cílem. Nic jiného není k dosažení! Nyní, v tomto okamžiku, je všechno ZDE. Ale vy to nevíte, nepozorujete, poněvadž vaše myšlenky jsou v budoucnosti. Nejste ZDE, nejste bdělí a nevnímáte, co se právě v tomto okamžiku s vámi děje.
Život by neměl být pozorován jako problém. Jakmile jednou takto začne být posuzován, ztratí se. Myslíš-li si, že život je problém, není žádného řešení.
To je v povaze filozofie a proto ve filozofii vše spí. Není žádná „pravá" filozofie. To je nemožné. Všechny filozofie jsou falešné, protože již svým prvním krokem, myšlenkou, že život je problém, jdou falešným směrem. Život není problém, život je mystérium. Tak tomu rozumí náboženství. Říkám-li, že život není problém, ale mystérium, pak míním, že nemůže mít žádné řešení, nýbrž že může jen BÝT.
Sanjásin je - putuje sem a tam, jako bílý mrak ve vzduchu, nepoutají jej žádné koleje, směry, žádná konkrétnost. Není nikým. Žije jakoby život neměl - život má jej.
Chcete-li vést život, jako byste jej neměli, pak jste na mé cestě.
Čím více jsi, tím jsi nemocnější, čím méně jsi, tím jsi zdravější. Čím méně jsi, tím lehčeji se můžeš vznášet, neboť tím jsi božštější.
Máš-li problém, musí být intelektuálně řešen a když je vyřešen, není ničeho dosaženo. Posbíral jsi trochu víc vědění, ale nezažil extázi.
Mystérium je něco, co se může stát; můžeš být Jednotou, splynout se zázrakem. To je však možné jen tehdy, změníš-li něco sám na sobě.
Máš-li nějaký problém, musíš s ním něco učinit, musíš na něm pracovat, jím se obírat a něco cílevědomého podniknout.
Máš-li se však potkat s mystériem, musíš pracovat na sobě samém, ne na mystériu.
Jsme bezmocní před zázrakem, proto převádíme každý zázrak na problém. V problémech jsme pány situace a pociťujeme možnost kontroly. V zázracích jsme bezradní, nemůžeme nic dělat, díváme se smrti do tváře a nemůžeme již s ničím manipulovat.
Jsem bílým mrakem. Člověk nemůže mít vztah k bílému mraku, může být jen jedno s ním a dovolit mu, aby se s ním sjednotil, vztah s ním však není možný. Ve vztahu zůstáváš oddělen a pokoušíš se věci ovlivnit, pokoušíš se s nimi manipulovat.
V lidském životě je velikým nedostatkem, že chceme v lásce stavět sami sebe do vztahu, tím pravou lásku pomíjíme.
Láska by neměla být vztahem, člověk by měl být v jednotě s druhým; měl bys dovolit milovanému, aby se stal tebou. Mělo by dojít ke splynutí, jinak nepřestane spor. Jinak bude láska bojem.
Zůstaneš-li sebou, pokusíš se jednat, budeš chtít druhého ovládat, budeš chtít být pánem a druhého využít. A partner bude prostředkem k dosažení účelu.
To nelze provést s bílými mraky. Nelze z nich udělat domácí paní nebo manžela. Nikdo je nemůže k sobě vázat, přemluvit je ke společenství. Nedovolují to, neslyší tě, stačí jim, že jsou bílými mraky.
Lze s nimi být v jednotě. Jejich srdce jsou otevřena.
Ztratí-li se ego, stanete se bílými mraky.
Proč bylo ovoce stromu poznání zakázané? Protože v momentu, kdy se člověk něco doví, zrodí se ego.
V momentě, v němž víš, že jsi, jsi zatracen. To je dědičný hřích.
Nikdo osobně Adama a Evu z ráje nevyhnal. Jakmile jim bylo jasné, že jsou, zmizela rajská zahrada, neboť očima plnýma pocitu „já" nemohli zahradu vidět.
Vy jste nebyli vyhnáni - zahrada je ZDE a NYNÍ. Je stále tady v tvé blízkosti, neustále tě následuje, kamkoliv se pohneš, ale ty nejsi schopen ji vidět. Zmizí-li však ego, jsi zase v rajské zahradě.
V okamžiku, kdy se Gautama pod stromem stal Buddhou, již nebyl. Jen strom byl, ego se ztratilo. Jen strom sám byl.
Nalézej okamžiky, v nichž také nejsi, neboť to jsou momenty, ve kterých poprvé opravdu jsi.
Neučím vás žádným ideálům, žádnému umění, neříkám, staňte se tím či oním. Mé učení je prosté: jednoduše být zde, nyní, v tomto okamžiku, dokonale, úplný.
Co teď jsi, přijímej totálně, úplně, akceptuj to plně, ať nezbude nic, co by mělo být dosaženo. Nic neodmítejte! Odmítání je bezbožnost, nedůvěra. Přijměte vše totálně - úplné akceptování je modlitba.
Rozum se domnívá, že každou otázku „proč" lze rozumně zodpovědět. Ale právě to je klamná domněnka. Žádné základní proč nebylo nikdy zodpovězeno a nemůže být zodpovězeno ani v budoucnu. Veškerá existence JE - není žádného proč. Otázky tohoto druhu jsou v zásadě absurdní.
Stromy jsou - nelze se ptát proč. Obloha je, nelze se ptát proč. Řeky tečou, mraky plují, nelze se ptát proč.
Ale rozum se ptá proč, což je nemoc, kterou nelze odpovědí vyléčit, neboť je-li nějaké „proč" zodpovězeno, okamžitě se vynoří další.
Člověk přemýšlel o tom, proč existuje tento svět a vymyslel, že svět stvořil Bůh - ale proč jej stvořil? Tím se otázka jen o krok odsune a na konci je znovu: Proč je Bůh?
Proč vlastně stále znovu hloubáme, proč chceme vědět základy? Proč chceme proniknout hluboko do věcí a proniknout k jejich prazákladu? Proč?
Protože člověk se cítí pánem situace, když zná odpověď na každé „proč". Pak může věcmi manipulovat, pak již není žádné mystérium, pak již není úcty ani zázraku - člověk všechno ví - a zázrak usmrtil.
Rozum zabíjí všechna mystéria. Rozum se cítí silným v neživých věcech, v živoucím se cítí utlačován, protože nemůže být zcela pánem situace. Živoucí je stále nevypočitatelné, budoucnost žijícího organismu není pevně stanovena a nevíme, kam nás dovede a co se může stát. S neživým předmětem je všechno jisté a pevné. Člověk si nemusí dělat žádné starosti. Žije v jistotě. Hlubokou potřebou rozumu je dovést všechno k jistotě, neboť má strach ze života. Život je pohyb, změna a nejistota.
Mé odpovědi vám přinášejí hlubší otázky, až přijde chvíle, v níž vám všechny otázky odpadnou. Nikoliv proto, že byly konečně všechny zodpovězeny, nýbrž proto, že pochopíte, že žádná odpověď nemá smysl. Pak je mystérium dokonalé, potom je všude, venku i uvnitř, pak jsi jeho částí a plaveš v něm. Potom jsi i ty tajemným bytím. Jen tehdy jsou dveře otevřeny.
Říkám, že jste zde, poněvadž tomu život tak chtěl. Nemohli jste to určit, není to ve vaší volbě. Ani když sám odtud odejdeš, není to tvé rozhodnutí. Zase je to život, který tomu tak chtěl. Pokud se rozhodneš zůstat, není to rovněž tvá volba. Není žádné volby. Volba je možná, jen je-li k dispozici ego.
Je-li ego hladové, cítí se nespokojeně, nepříjemně. Existují dvě cesty ke spokojenosti. První: živit ego jako dítě, piplat je, druhá: jednoduše ego nechat zahynout. A nezapomeňte, že ta první působí jen v čase. Čím více se ego nakrmí, tím více požaduje, jeho požadavky nemají hranic.
Poznáte-li to, budete otevřenější, méně upjatí, méně zranitelní, méně choulostiví. Nebudete-li mít strach, život vámi může proudit, je jako vánek a vy jste prázdným prostorem. Život přichází, jde, a vy ho chválíte.
Tajemstvím je vše chválit. Tajemstvím tajemství.
Každý, kdo dokáže být prázdným, pochopí, pozná jednotu. A to je jediná cesta, jak splynout se vším. Člověk to může nazývat láskou, nebo modlitbou, může to nazývat meditací - jak chcete.
Být skutečně obyčejný je něco zcela neobyčejného, neboť běžní lidé jsou závislí na svém egu a honí se za bohatstvím, mocí a vážností. Skutečně, být obyčejný je zvláštností; být zcela normální vždy a všude je skutečně něco neobyčejného!
Zenoví mistři vždycky říkali: buďte obyčejní a pak se stanete neobyčejnými. Každý jednoduchý člověk se přece nějak pokouší být neobyčejným - ale to je naproti tomu zcela obyčejná věc.
Zůstaň přece jednoduše normální! To znamená, že člověk nic není, nechce nic dosahovat, není účelově orientován v žádném směru, žije jednoduše od okamžiku k okamžiku, pluje.
To míním, když říkám: plout jako bílý mrak.
Nepřemýšlejte mnoho o jiných, je to jen útěk od sebe sama.
Četl jsem nedávno dopis od jednoho přítele. Psal, že je zklamán ve všech svých vztazích, že neměl štěstí v lásce a že přestal milovat lidi. Nyní prý miluje veškeré lidstvo.
Veškeré lidstvo lze lehce milovat. Když člověk nemůže milovat, miluje jednoduše celé lidstvo! Ale jedinou osobu je daleko těžší milovat, to může být peklo. To může být peklo, nebo to může být ráj.
Lidé myslí na epochy, na to, co by se mělo stát s vědomím lidstva, jen proto, aby se vyhnuli tomu základnímu: co se svým vlastním vědomím.
Ego žije ze vztahů. Čím více lidí tě pozoruje, tím silnější je pocit já. Když se na tebe nikdo nedívá, mizí ego. Proto lidé zakládají společnosti, svazky, kluby - aby zjednaly pozornost lidem, kteří by jinak zůstali nepovšimnutí.
Jsi-li nešťastný, nikdo si nemyslí, že ses pomátl, ale jsi-li extatický a tančíš, myslí všichni, že jsi ztratil smysly! Tančit a zpívat je považováno za špatné chování. Vidíme-li někoho svatého, domníváme se, že s ním není něco v pořádku.
Co je to za společnost? Je-li někdo smutný a ubohý, je všechno v pořádku, hodí se do obrazu, poněvadž celá společnost je víceméně nešťastná. Takový člověk je spořádaným členem této společnosti. Je-li někdo extatický, domníváme se, že je vyšinutý, pomatený. Nepatří k nám, odsuzujeme ho.
Stanou-li se lidé extatickými, změní se společnost, neboť vaše společnost lpí na nouzi a neštěstí.
Nelze vést šťastné lidi do války do Vietnamu, Egypta nebo do Izraele. Ne! Šťastný člověk se může jen smát a říkat, že válka je úplný nesmysl. Šťastné lidi nelze učinit žádostivými peněz. Nepromarní svůj život hromaděním majetku. Je pro ně nesmyslné, ničí-li někdo svůj život a své bytí a obětuje je neživým věcem.
Každé dítě se narodí extatické. Každé dítě je při narození božské a většina lidí umírá jako egoisté. Pokud se nevzpamatujete a nevzkřísíte své dětství, nemůžete se stát bílými mraky.
Toto je smyslem veškeré námahy, celé jógy: jak se stát znovu dítětem.
Dítě může být nešťastné, nesmírně nešťastné, ale je tak dokonale ponořeno ve svém neštěstí, že je s ním v jednotě. Jste-li v jednotě se svým neštěstím, není již neštěstí neštěstím. Je-li člověk v jednotě, najde uprostřed ní vlastní krásu.
Cítí-li se člověk od něčeho oddělen, odloučen, cítí se špatně. To je tedy klíč. Být oddělen, jako ego, je podstatou veškerého neštěstí.
Být v jednotě, plynout se vším, co život přináší, být v ní plně se vším ponořen tak, že již člověk vlastně není, že na sebe zcela zapomene, to je svatostí.
Vlastně síla vůle je částí neschopnosti. Máme vůli, abychom skryli, že jsme slabí. Hloupí lidé se pokoušejí stále ukazovat svoji chytrost, oškliví lidé se snaží přikrášlit. Slabí lidé se vždy namáhají, aby působili silně. Je tvořen protiklad, který má skrýt vnitřní pravdu.
Ten, kdo je skutečně silný, ten neví o své síle. Síla z něho vychází, síla je zde - ale on sám si jí není vědom. Lao-tse říká, že skutečně ctnostný člověk neví, že je ctnostným. Ten, kdo je skutečně morální, vůbec nepozoruje, že je morální.
Síla vůle není ve skutečnosti silou, nýbrž slabostí. Vskutku silný člověk nemá vlastní vůli. Celek, jednota je jeho vůlí. Pluje jako bílý mrak, v jednotě se vším, v harmonii s existencí.
Jak lze překonat intelekt? Nerozvíjet vnitřní boj, nepoužívat žádné násilí, neboť každá námaha je marná. Co je tedy třeba dělat? Jednoduše pozorovat, jít dovnitř, do sebe, a pozorovat. Nepokoušejte se vyjít ven ze sebe, jděte dovnitř a jednoduše přihlížejte myšlenkám. Buďte jen pozorovatelé. Sledujte, co se děje.
Pozorování znamená stát mimo; lze též říci „být svědkem", zachovávat neúčast, být pozorný - jak chcete. Tajemstvím je nezúčastnit se pozorování, pozorovat bez účasti.
Pozorujte, a když pozorujete, nesuďte. Nezapomeňte, že vlastně už nepozorujete, když něco posuzujete; nepronášejte vnitřní komentáře. Máte-li poznámky, zameškáte moment, o který jde. Řeka myšlenek teče a teče a teče: neříkejte nic, neříkejte zda je to dobré či špatné, neříkejte to se nesmí, neříkejte vůbec nic, jen pozorujte. Neproste se o své mínění, nejste soudcem, nýbrž pozorovatelem.
Všechny naděje jsou falešné. Doufat, nadějně očekávat, znamená žít v klamu. Nelze se tázat na falešné naděje, neboť všechno v co člověk kdy doufá, je falešné. Naděje přicházejí z klamu vašeho bytí.
Jestliže je někdo čistý, nepotřebuje naději. Tehdy nemyslí na budoucnost a na to, co by se mělo stát. Když je někdo čistý a opravdový, mizí budoucnost.
Jestliže není někdo čistý, stává se budoucnost důležitou, žije v ní. Pak není jeho skutečnost ZDE a NYNÍ - jeho realita je ve snech a představách.
Ego ve skutečnosti neexistuje, je souhrnem vašich snů, představ, falší a neskutečností. Ego nemůže existovat v přítomnosti. Proto je lehké nechat ego zahynout.
Nedávám vám „nové" naděje - beru vám „všechny vaše naděje". A to je těžké, neboť žijete ve svých představách a zdá se vám, že musíte zemřít, nemáte-li již mít více žádných nadějí.
Ego je sen a proto je lehké se z něho probudit, ale pro vás je tento sen skutečností, je to vaše jediná realita, žijete prostřednictvím ega. Jsou milióny cest ega, ale konečný cíl je stále stejný: nalézt více podpory pro „já", více uspokojení pro „já".
Sen se vám stal pevnou skutečností. Proto je to tak těžké - nikoliv proto, že by ego mělo nějakou zvláštní moc, ale proto, že stále věříte v jeho realitu.
Jste ochotni uvěřit mně, když říkám, že ego je sen, ale jen proto, že pod vládou svého ega moc trpíte, nikoliv proto, že cítíte pravdivost mých slov. Jestliže skutečně pociťujete pravdivost mé řeči, vzdejte se okamžitě svého ega. Neptejte se jak. Tady není žádného jak. Pochopíte to a ego od vás odpadne. Není třeba úsilí. Jednoduše prostřednictvím pochopení této skutečnosti ego zmizí.
Máte potěšení i bolesti se svým egem. Při bolestech se ho chcete zbavit, ale při radostech se jej pevně držíte. Jste-li připraveni odevzdat všechny radosti, které ego přináší, jde o nejjednodušší věc na světě. Ale nelze napůl odevzdávat a napůl přidržovat.
--------------------------------------------------------------------
Vytváříte si naděje a každá naděje je novou potravou ega. I naděje na ráj, na nebe a osvícení. Každá naděje posiluje ego. Kdo se pokusí stát se osvíceným? To „já", které se pokusí stát se osvíceným, je celý problém! Nikdo se nestane nikdy osvíceným. Osvícení se děje. Osvícení JE, ale nikdo se nestane nikdy osvíceným. Je-li dům prázdný, nastane osvícení. Není-li doma, kdo chce být osvícen, již je osvícení zde, Poněvadž naše řeč spočívá na dualitě, lze o tak hluboké věci jen říci, že všechno je stále klamné. Pokuste se nyní porozumět podstatě, o kterou jde. Není to ani otázka správného mistra, ani otázka správné metody. Jde o otázku přímého pochopení, okamžitého průniku do podstaty jevu: proč tvoříte naděje a proč nechcete být bez nadějí? Čeho chcete dosáhnout všemi svými nadějemi? Prohlédněte to - a odpadne to zcela samo. Proto říkám, že je to lehké, ale vím přirozeně, že je to pro vás těžké. Ale jen kvůli vám, samo o sobě je to lehké. Podstata, záležitost, je jednoduchá, ale vy činíte potíže. Může se to přihodit každým momentem, a když to říkám, míním, že neobyčejný úkaz osvícení, ztráta ega, nemá příčiny. Není to výsledek nějaké činnosti, je to jednoduchý jasný vhled.
Může se přihodit hříšníkovi a může se stát, že se nepřihodí svatému. Nemusí být splněna žádná podmínka. Když je někdo bez nadějí, když někdo cítí, že není nic k získání nebo dosažení, když někdo pochopí, že je vše absurdní hrou, pak se to může stát. Může být, že se to svatému nepřihodí, neboť zbožný se stále pokouší něčeho dosáhnout. Není dosud bez nadějí. Tento pomíjející svět se mu stal nesmyslný, ale jiný svět znamená víc. Vidí, že musí opustit tuto zem, ale nebe, ve které doufá a které by chtěl dosáhnout, je na druhé straně.
Naděje je ve vás silně zakořeněna. Ať vám člověk cokoliv řekne, převedete to na naději. Jste stroje na výrobu nadějí a základním mechanismem tohoto stroje je ego.
Úsilí a bezděčnost, pohyb a klid, aktivita a pasivita, hmota a duše, to jsou dva břehy, a mezi nimi proudí neviditelné „to jsi ty".
Když užijete jen jednoho, zemřete. Mnozí se pokoušeli a celé kultury zašly. To se stalo s Indií.
Samotná aktivita tvoří zmatek a tehdy je rovnováha nemožná. Aktivní civilizace se stávají nakonec pomatenými. Pasivní civilizace jsou nakonec tupé a mrtvé. Tak je to se společenskými systémy a tak je to i s jedinci.
Rovnováha je vším. Nevolte nic. Neodkládejte nic. Přijímejte obě strany a tvořte vnitřní rovnováhu. Buďte aktivní, užívejte všeho, buďte extatičtí a vstupujte plně dovnitř. Pohybujte se mezi oběma póly tak volně jak je jen možno a nic nevybírejte. Neříkejte „jsem to či ono", neztotožňujte se s ničím. Říkejte „jsem obojí".
Upanišady říkají: to, co teče mezi dvěma břehy, to, co nemůže člověk vidět, to, co ve skutečnosti není nic jiného než jemná rovnováha mezi obojím - „to jsi ty".
Odevzdání se uskutečňuje vždy v okamžiku - vždy jen v TOMTO okamžiku. Není to stupňovitý nebo pozvolný proces. To není možné. Jev je momentální, nemůžete se na něj připravit. Všechno, co činíte - a já zdůrazňuji: všechno, co stále činíte, posiluje ego.
Každý proces, který probíhá krok za krokem, je nějaké úsilí - něco, co musí člověk sám podniknout. Tím se posílí jeho ego. Každý stupňovitý proces pomáhá egu.
Jen něco celého a vůbec ne stupňovitého může způsobit zánik ega - něco, co není postupným průběhem, nýbrž skokem, něco, co není v souvislosti s minulostí, ani v žádném vztahu k ní.
Ego je minulost, usměrněný průběh, všechno, co jste udělali, posbírali, veškerá vaše karma, všechny vlivy výchovy, všechna přání, všechny sny minulosti. Ego existuje jen prostřednictvím paměti, vzpomínkou na to, kdo jsi, kam patříš, kam jdeš.
Ježíšovo zmrtvýchvstání není historická skutečnost, nýbrž parabola. Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých... Muž, který byl ukřižován, již neexistuje. To byl Ježíš - syn tesaře. Tento Ježíš je ukřižován a umírá a nový život se pozvedá; a z této smrti se zrodil nový život. To je Kristus - ne syn nějakého jistého tesaře z Betléma, ne Žid, ani člověk. Je to Kristus - nové Bytí, bez ega, beze jména.
Ego je čas. Čím více času, tím více ega. Ego potřebuje čas. Když člověk pronikne hluboko do věcí, může dokonce vidět, že čas existuje jen prostřednictvím ega.
Duchovní vývoj není vývojem ve vlastním slova smyslu. Slovo je zavádějící. Duchovní vývoj, růst, je odhalováním toho, co již je. Není vzdálenost mezi vámi, jakými jste, a vámi, jakými budete. Skutečně k tomu není zapotřebí času. Ale rozum a ego říkají, že člověk potřebuje ke všemu čas, ke všemu, co se má vyvíjet.
Chcete-li porozumět tomu, co říkám, může právě nyní, v tomto okamžiku, ego zmizet. Je-li to pravda, vynoří se otázka: proč od nás neodpadne? Není-li zdlouhavého vývoje, proč se ho nevzdáme?
Nevzdáváte se ho proto, protože se ho nechcete vzdát. To je pro vás šokující, věříte stále, že se ho chcete vzdát. Nechcete se ega vzdát a proto žijete dál. Není to záležitost času. Když tomu sami nechcete, nelze nic dělat. Chcete jen něco trochu přeleštit, chcete své ego trochu zjasnit, zjemnit, ale nechcete bez něho být.
Když opravdu chcete, není nic, co by vám mohlo zabránit. Není žádné překážky. Ale nechcete-li, nedá se nic dělat.
Uvažovali jste o tom? Meditovali jste někdy o tom? Chcete se skutečně odevzdat? Chcete se opravdu stát ne-bytím, ničím, zrnkem písku? Sami ve svých náboženských snech chcete stále něčím být, něčeho dosáhnout, někam dojít, někým se stát.
Když se sami domníváte, že jste skromní, je vaše skromnost jen tajnou léčkou ega a nic jiného.
Nikdo se nechce svého ega zbavit. Jinak by to nebyl vůbec žádný problém - aby se člověk jednoduše okamžitě odevzdal. Ale když se vám zdá, že je k tomu třeba času, pak musíte právě teď čekat - ale právě tak dlouho, dokud nepochopíte, že se pevně držíte ega. Jakmile pochopíte, že vaše lpění je celým problémem, ego odpadne.
Ego každému namlouvá, že je nenahraditelné a naléhavě potřebné. Proto chtějí být lidé zaměstnáni. Meditace je stav bez činnosti. Nejsilněji se ego cítí, když člověk sní, neboť zde není nikdo, kdo by měl protichůdná mínění, kdo by vytvářel překážky.
Sny přestávají tehdy, když zmizí ego. To je nejjistějším znamením. Ve starých jogických spisech je toto znakem, že byl někdo osvícen. Nemůže již snít. Přestal snít, protože snění je již nepotřebné, neboť snění je nutností jen pro ego.
Chcete být činní, proto se nemůžete vzdát ega. Nejste-li připraveni stát se prázdnými, nejste-li připraveni být ničím, neužívat života, ani nepracovat, nebo být nepotřebnými, nemůže ego zaniknout.
Stále považujete za nutné stát se nepostradatelnými. Když vás někdo potřebuje, pak se vám daří dobře. Čím více lidí vás potřebuje, tím lépe se cítíte. Proto je takovým potěšením být vůdcem. Vůdce může být velmi skromný. Není mu zapotřebí zvlášť vystavovat svoje ego. Jeho vlastní pocit důležitosti je již dokonale potvrzen.
Jak můžete ego odevzdat, když mu vyhrazujete veškerý smysl života? Když mi nasloucháte, rozněcuje se v myšlen kách, že chcete ego odevzdat. Ale pouze myšlením nemůžete ego zničit. Musíte znát původ, princip - kde je ego, proč existuje...
Působí ve vás nevědomé síly, bez vašeho vědomí. Musíte být vědomými. Musíte vytrhat všechny kořeny ega, abyste prohlédli.
Když dovedete vytrvat nezaměstnáni, nečinní, a zůstanete spokojeni a nebudete nic potřebovat, může v tomto okamžiku ego zmizet ihned - ale je zde to velké „když". Meditace vás činí zralými pro ono velké „když". Vlastní události se dějí v jednom jediném okamžiku, ale porozumění potřebuje čas.
Je tomu jako s vodou při vaření. Je teplejší, teplejší a teplejší. Při sto stupních pak najednou vzkypí. Var nenastává postupně, projeví se náhle. Od vody k páře je skok. Najednou voda zmizí. Čas však hraje roli, když se voda připravuje zahříváním k varu. Přeměna v páru se děje náhle, jen zahřívání potřebuje čas. Porozumění je jako zahřívání. Potřebuje svůj čas. Zánik ega je jako přeměna vody v páru. Děje se okamžitě.
Nepokoušejte se tedy ego postupně odevzdávat, pokuste se prohloubit své porozumění. Nepokoušejte se změnit vodu v páru. Dodávejte teplo. Druhý krok bude automatický. Nastane sám od sebe.
Rostete vaším porozuměním. Buďte intenzivnější, cílevědomější. Dodejte veškerou svou energii porozumění projevů vašeho bytí, vašeho ega, vašeho rozumu, vašeho podvědomí. Buďte bdělejší a bdělejší a pokuste se všemu, co se přihodí, porozumět.
Například - někdo tě urazí a ty máš vztek; nezmeškej tuto příležitost! Pokus se porozumět, proč jsi podrážděný. Nedělej z toho žádné filozofické cvičení. Nechoď do knihovny a neptej se po vzteku. Jsi vzteklý, to je životní zkušenost. Zaměř veškerou pozornost na ni a pokus se pochopit, co se stalo. Není třeba to konzultovat s psychoanalytikem. Je jednoduše hloupé ptát se někoho jiného, dokud v tobě vztek hoří. Ty musíš vztek cítit, můžeš ho vychutnat, hoří ve tvém nitru.
Pokus se porozumět tomu, co se stalo - odkud to přichází, kde jsou kořeny, jak se to stalo, jak to funguje, jak to nad vámi vítězí, jak vstupujete do vzteku. Očekávejte vztek a přihodí-li se to znovu, přinese to s sebou nový prvek - prvek porozumění, a kvalita vzteku se pozmění.
Pak budete pomalu pozorovat, že je vztek stále slabší, čím lépe mu rozumíte. A porozumíte-li dokonale - zmizí. Pochopení je jako teplo. Když dosáhne teplo určitého bodu - zmizí voda.
Pokuste se porozumět sexu. Čím lépe porozumíte sexualitě, tím méně budete mít sexuální žádostivost a přijde okamžik, v němž bude vaše pochopení dokonalé a sexualita zmizí.
Čím více člověk rozumí, tím je pravda hlouběji zakotvena. Sexualita mizí a láska se prohlubuje. Vztek zmizí a soucítění se projeví jako nekonečná velkomyslnost.
Cokoliv zmizí prostřednictvím porozumění, bylo falešné; cokoliv zapustí prostřednictvím pochopení hluboké kořeny, je správné.
Svatý je ten, kdo chápe. Hříšníkem je ten, který nerozumí - nic víc. Rozdíl mezi svatým a hříšníkem není hřích a svatost, ale pochopení, porozumění.
Poznání pracuje jako proces vaření. Když přijde správný moment, bod, ve kterém nastává var, zmizí náhle ego. Člověk nemůže přímo jev navodit, může jen připravit situaci, v níž je to možné, a k tomu je třeba čas.
Byly vždy dvě školy. Jedna učí, že osvícení přichází náhle a nemá s časem nic společného. Druhá protiřečí první a učí, že osvícení přichází postupně. Obě mají pravdu a obě mohou být nesprávně vysvětlovány. Můžete dělat něco dopředu. Když člověk nemá chuť něco dělat, je příjemné věřit v náhlé osvícení. Pak říkáte: není nutné něco dělat, osvícení přece přichází náhle, nečekaně... Co bych měl ještě dělat? Mohu jen vyčkávat. Což může být sebeklam.
V Indii máme jinou tradici, která je „postupným osvěcováním". To je jóga. Člověk musí pro osvícení mnoho životů trpělivě pracovat. Disciplína je nutná, práce je nutná a když se tvrdě nepracuje, nedosáhne se ničeho. Je to tak dlouhý proces, že se říká, že jeden život nestačí, že je potřeba mnoha životů. Je to pravda - pokud člověk hovoří o porozumění. Ale když se nemůže dnes dosáhnout, ztrácí se zájem. Nikdo není tak posedlý, aby mohl několik životů čekat. Člověk jednoduše zapomene.
Vypadá to jako že si protiřečím, ale chtěl bych vám říci, že se může nyní zde v tomto momentu osvícení uskutečnit - ale tohoto okamžiku může být třeba dosaženo až po mnoha životech.
Čekejte tedy trpělivě, jako by byl celý proces dlouhým stupňovitým vývojem. A pracujte tak tvrdě, jak jen možno, jakoby se to mělo stát nyní, v tomto okamžiku.
Nechci hovořit o sexuální energii, neboť není jiné energie. Je to jediná energie, kterou máte. Může být přetransformována, může se stát vyšším druhem energie. Čím výše tato energie vystoupí, tím méně sexuality je v ní obsaženo. Konečným bodem, nejvyšším rozkvětem, je, když se sex stane láskou a soucitem. Pak jej lze nazývat božskou energií: ale základem, pramenem, zůstává sexuální energie.
Sex je první, nejnižší úroveň energie. Bůh je nejvyšší úrovní - ale je to tatáž energie, hybná energie. Dokud člověk dělá rozdíly, je tvořena dualita, dokud rozděluje, jsou rozpory a konflikty. Když rozdělujete energii, jste sami rozděleni. Pak budete pro nebo proti sexu. Nejsem pro, ani proti, neboť nedělám rozdílů.
Nechtějte svou sexuální energii zničit. Energii nelze zprovodit ze světa, lze ji jen transformovat. Nic na tomto světě nemůže být zničeno. Věci mohou být jen přemístěny, změněny, převedeny do jiné dimenze. Nemůžete vytvořit žádnou novou energii ani žádnou starou zničit. Tvoření a ničení je v jiné oblasti než vaše moc. Nemůžete sami ze sebe nic vytvořit.
Náboženství tvrdilo, že člověk by měl být bez pohlavního pudu. To vytvořilo veškerou pomýlenost. Čím více člověk bojuje, čím více tento pud potlačuje, tím se stává sexuálnějším. Tím se stahuje sex hlouběji do podvědomí a otravuje celé bytí.
Rozum se pohybuje v extrémech. Nemoc zůstává stejná. Nejprve bylo potlačování, nyní je utvrzování. Obojí je napolovic nemocný postoj. Sex musí být přetransformován.
Nemá být ani potlačován, ani nesmyslně přeceňován. A jedinou cestou je sex přetransformovat, být sexuální v hluboké meditativní bdělosti.
Je to stejný princip jako při transformaci vzteku. Buďte sexuální, ale bdělým, vědomým, pozorným způsobem. Nedovolte sexu, aby byl nevědomou silou, nenechte se jím překvapit a do něho se zaplést. Jděte do toho vědoucí, rozvážně a láskyplně. Čiňte ze sexuální zkušenosti zkušenost meditativní. Meditujte při sexu. To je součást tantry. Jestliže během sexuálního zážitku meditujete, mění se kvalita. Táž energie, která jde do sexuality, pohybuje se nyní k vědomí.
Člověk může být během sexuálního orgasmu bdělejší než kdykoliv jindy. Žádný jiný prožitek nedovoluje tak hluboké ponoření, žádný jiný prožitek není tak totální. V orgasmu jste dokonale absorbováni s kůží i vlasy, vaše celé bytí vibruje, oddává se. Tělo i mysl jsou absorbovány, myšlení úplně přestane. V jediné sekundě, když orgasmus dosáhne svého vrcholu, přestane myšlení úplně. Jste tak totální, že nemůžete myslet. V orgasmu jste připraveni - Bytí je zde, a bez jakékoliv myšlenky.
Jestliže umíte být v tomto momentu bdělí, může se stát sex dveřmi k božství. Jestliže umíte být v tomto momentu bdělí, můžete být bdělí i v jiných momentech, při jiných zážitcích.
Když se stanete meditativnějšími, poznáte novou skutečnost. Zjistíte, že vám blaženost nedává sex, nezakončíte tuto extazi prostřednictvím sexu - ne, je to stav mysli bez myšlenek a úplné bytostné ponoření při aktu, které vám dává blažený pocit.
Kdo to jednou pochopil, potřebuje sex čím dál méně. Onoho stavu může být dosaženo i bez sexu. To je meditace.
Nakonec pak přijde okamžik, kdy již nebudete sex potřebovat vůbec. Sex zmizí prostřednictvím meditace, což není zrušení sexuální energie. Jen forma energie se mění - nyní již není sexuální, a když není forma sexuální, pak se stává láskou.
Abyste toho dosáhli, nepotřebujete být proti sexu. Abyste toho dosáhli, musíte sex akceptovat jako část přirozeného života. Mějte sexuální styky, ale mějte je s hlubším vědomím. Vědomí je mostem. Zlatým mostem z tohoto světa k druhému. Z pekla do nebe. Z ega do božství.
Také říkám, že nepřijdete do království božího, pokud nezmizí sex. Sex však zmizí jen tehdy, když jste jej plně akceptovali, nepotlačovali, ale transformovali. Sex je jediná energie, kterou máte. Nebojujte proti ní, to je ztráta života a času - přeměňte ji.
Jak se to udělá? Když jste porozuměli strachu, máte v ruce klíč. Strach je zde, protože cítíte, že byste mohli ztratit kontrolu, a když jste mimo kontrolu, připadáte si bezmocní.
Učím vás novému druhu kontroly: kontrole pozorujícího Já. Nikoliv kontrole manipulujícího rozumu, nýbrž kontrole pozorujícího Já - a říkám vám, že je to nejúčinnější kontrola vůbec. Tento druh kontroly je tak přirozený, že nemáte nikdy pocit, že něco kontrolujete. Tato kontrola je spontánní prostřednictvím nezúčastněného pozorování.
Mějte svůj sex, ale buďte při tom nezúčastněný pozorovatel. Jediné, nač si musí člověk vzpomenout, je: Musím celý proces pochopit, musím jej zcela prohlédnout, musím zůstat pozorovatelem, nesmím klesnout do podvědomí! To je vše. Ztratíte-li své vědomí, jste pod vlivem sil podvědomí - sil karmy. A všechno, co jste v minulosti učinili, se jako karma nahromadí.
Tyto nahromaděné způsoby chování vás mohou popadnout a zatlačit do určitých situací, které jsou nebezpečné pro vás i ostatní.
Je-li Pozorovatel Všeho přítomen, nemohou zmíněné způsoby chování z minulosti vůbec uškodit.
Když zůstanete bdělými, nastane za prvé změna v energii těla, za druhé odpadnou myšlenky z rozumu, za třetí postřehnete, že odpadl pocit já v srdci. Pokud bylo dosaženo toho třetího stupně, stala se vaše sexuální energie meditativní energií. To je to, o čem se mluví v tantrických knihách - že člověk je přeměněn, že nastala proměna. A ta nastává prostřednictvím poznání.
Nezúčastněné pozorování je základním kamenem, ale je nesnadné být nezúčastněným pozorovatelem při sexuálním aktu, když se o to člověk nepokouší i při jiných životních situacích. Pokoušejte se o to, jak je den dlouhý. Pokud nedovedete být nezúčastněným pozorovatelem, když kráčíte po ulici, nemůžete jím být ani při sexuálním aktu. Jednoduše kráčejte po ulici - neumíte-li přitom zůstat pozorovatelem, jste nevědomí! Jak byste mohli být pak pozorní, když se milujete?
Zkoušejte to nejprve s malými záležitostmi. Pokoušejte se o to při jídle; pokoušejte se o to při řeči; pokoušejte se o to při poslouchání; pokoušejte se všude. Učiňte ze svých pokusů trvalé vnitřní kladivo; uvědomte své tělo a ducha, že se namáháte, abyste zůstali bdělými.
Jen tehdy bude i poznání v lásce jednoho dne možné. A když se to přihodí, dosáhli jste extáze, prvního vhledu do Božského. Od tohoto okamžiku nebude již sex sexem a dříve nebo později zcela zmizí. Toto vymizení je Brahmačarya - jste čistí.
Cesta potlačování je falešná cesta, sex se potom stává záležitostí rozumu. To je nejhorší, co se může stát, mění se v perverzi. Je perverzí stále na sex myslet. Soulož je přirozená. Ale myslet na ni, stále s ní mít zapletenou hlavu, to je perverze.
Slovo Brahmačarya je velmi krásné. Znamená: způsob, jak si počínat božsky. Neříká nic proti sexu, říká jen, že je to způsob, jak jednat, jak si počínat, jak se pohybovat božsky. Když jste jednou dosáhli satori, poznávající, osvícený okamžik, který je možný i během pohlavního styku, změní se celý váš život. Začnete si počínat božsky.
Jak si počíná božské? Je nezávislé, je dokonale nezávislé. Dává svou lásku, ale nepotřebuje ji. Dává ze své hojnosti - má všeho moc; jen ulehčuješ, když ji přijímáš, ale ono to nepotřebuje. Bůh je tvůrce a když je sex přetransformovanou silou, stává se váš život tvůrčí.
Ne, že bys začal malovat, nebo psát básně, nebo něco činil, ne, to ne. Může se to stát nebo taky ne - vše, co děláte, se stane tvůrčím aktem, ať děláte cokoliv. Když bude vaše sexuální energie přeměněna, bude váš celý život tvůrčí - nezávislý, volný, tvořivý. Ačkoliv nebudete nic dělat, bude vaše nečinnost tvůrčí. Váš celý život vytvoří tolik krásného, tolik dobrého, tolik pravdivého.
Být bdělý - toť vše. Dívka není problémem - jak by mohla být tvým problémem, je sama svým problémem, ne tvým. Žádost stoupá v tobě. Přání po druhém pohlaví je problémem. Dívka s tím nemá vůbec co do činění. Při pohledu na dívku stoupá přání. Být bdělým znamená být si vědom tohoto přání.
--------------------------------------------------------------------
Kdo má nějaký záměr, je proti veškerenstvu a bude zklamán. Nemá-li vesmír účel ani konečný základ, a ty máš nějaký záměr, budeš nakonec poražen.
Kdo jednou pojal nějaký cíl, jsa pomaten chtěním něčeho dosáhnout, tvoří rozpory a nakonec bude poražen. To je neměnné. Tato porážka je v přirozenosti veškeré existence.
Mrak pluje a neurčuje kam. Patří všem směrům, všem dimensím. Nic neodmítá. Vše je, existuje a je dokonale akceptováno. Mraky jsou bez pevného záměru, bez jakéhokoliv smyslu. Člověk si nedovede představit, že by bylo možno žít bez smyslu, bez záměru, neboť rozum nemůže žít bez úmyslu. Lidé jsou tak pomatení, že ke mně přicházejí a pokládají mi otázku: „Jaký účel má meditace?"
Meditace nemůže mít účel, ani záměr, neboť meditace je stav ne-intelektu, jednoduše stav bytí, kde člověk je bez času a prostoru. Jejím cílem je pouze BÝT.
Cíl je ZDE a NYNÍ. Je-li cíl někde jinde, rozum již pracuje. Tehdy začínáme uvažovat, nastává sled myšlenek. Rozum může pracovat jen v budoucnosti, s účelem a smyslem vchází budoucnost do hry. Jen s budoucností přichází čas. Rozum nemůže existovat bez účelu a smyslu, proto tvoří stále nové cíle. Přestanou-li člověka vábit tzv. světské cíle, počne intelekt nastavovat náboženské cíle, nadlidské cíle. Když již nevábí peníze, vábí meditace. Intelekt stále prahne po smyslu, po účelu, po nějakém cíli.
Cíl je tam, kde právě jsi. Cíl není koncem následku, každý okamžik sám o sobě je cílem. Nic jiného není k dosažení! Nyní, v tomto okamžiku, je všechno ZDE. Ale vy to nevíte, nepozorujete, poněvadž vaše myšlenky jsou v budoucnosti. Nejste ZDE, nejste bdělí a nevnímáte, co se právě v tomto okamžiku s vámi děje.
Život by neměl být pozorován jako problém. Jakmile jednou takto začne být posuzován, ztratí se. Myslíš-li si, že život je problém, není žádného řešení.
To je v povaze filozofie a proto ve filozofii vše spí. Není žádná „pravá" filozofie. To je nemožné. Všechny filozofie jsou falešné, protože již svým prvním krokem, myšlenkou, že život je problém, jdou falešným směrem. Život není problém, život je mystérium. Tak tomu rozumí náboženství. Říkám-li, že život není problém, ale mystérium, pak míním, že nemůže mít žádné řešení, nýbrž že může jen BÝT.
Sanjásin je - putuje sem a tam, jako bílý mrak ve vzduchu, nepoutají jej žádné koleje, směry, žádná konkrétnost. Není nikým. Žije jakoby život neměl - život má jej.
Chcete-li vést život, jako byste jej neměli, pak jste na mé cestě.
Čím více jsi, tím jsi nemocnější, čím méně jsi, tím jsi zdravější. Čím méně jsi, tím lehčeji se můžeš vznášet, neboť tím jsi božštější.
Máš-li problém, musí být intelektuálně řešen a když je vyřešen, není ničeho dosaženo. Posbíral jsi trochu víc vědění, ale nezažil extázi.
Mystérium je něco, co se může stát; můžeš být Jednotou, splynout se zázrakem. To je však možné jen tehdy, změníš-li něco sám na sobě.
Máš-li nějaký problém, musíš s ním něco učinit, musíš na něm pracovat, jím se obírat a něco cílevědomého podniknout.
Máš-li se však potkat s mystériem, musíš pracovat na sobě samém, ne na mystériu.
Jsme bezmocní před zázrakem, proto převádíme každý zázrak na problém. V problémech jsme pány situace a pociťujeme možnost kontroly. V zázracích jsme bezradní, nemůžeme nic dělat, díváme se smrti do tváře a nemůžeme již s ničím manipulovat.
Jsem bílým mrakem. Člověk nemůže mít vztah k bílému mraku, může být jen jedno s ním a dovolit mu, aby se s ním sjednotil, vztah s ním však není možný. Ve vztahu zůstáváš oddělen a pokoušíš se věci ovlivnit, pokoušíš se s nimi manipulovat.
V lidském životě je velikým nedostatkem, že chceme v lásce stavět sami sebe do vztahu, tím pravou lásku pomíjíme.
Láska by neměla být vztahem, člověk by měl být v jednotě s druhým; měl bys dovolit milovanému, aby se stal tebou. Mělo by dojít ke splynutí, jinak nepřestane spor. Jinak bude láska bojem.
Zůstaneš-li sebou, pokusíš se jednat, budeš chtít druhého ovládat, budeš chtít být pánem a druhého využít. A partner bude prostředkem k dosažení účelu.
To nelze provést s bílými mraky. Nelze z nich udělat domácí paní nebo manžela. Nikdo je nemůže k sobě vázat, přemluvit je ke společenství. Nedovolují to, neslyší tě, stačí jim, že jsou bílými mraky.
Lze s nimi být v jednotě. Jejich srdce jsou otevřena.
Ztratí-li se ego, stanete se bílými mraky.
Proč bylo ovoce stromu poznání zakázané? Protože v momentu, kdy se člověk něco doví, zrodí se ego.
V momentě, v němž víš, že jsi, jsi zatracen. To je dědičný hřích.
Nikdo osobně Adama a Evu z ráje nevyhnal. Jakmile jim bylo jasné, že jsou, zmizela rajská zahrada, neboť očima plnýma pocitu „já" nemohli zahradu vidět.
Vy jste nebyli vyhnáni - zahrada je ZDE a NYNÍ. Je stále tady v tvé blízkosti, neustále tě následuje, kamkoliv se pohneš, ale ty nejsi schopen ji vidět. Zmizí-li však ego, jsi zase v rajské zahradě.
V okamžiku, kdy se Gautama pod stromem stal Buddhou, již nebyl. Jen strom byl, ego se ztratilo. Jen strom sám byl.
Nalézej okamžiky, v nichž také nejsi, neboť to jsou momenty, ve kterých poprvé opravdu jsi.
Neučím vás žádným ideálům, žádnému umění, neříkám, staňte se tím či oním. Mé učení je prosté: jednoduše být zde, nyní, v tomto okamžiku, dokonale, úplný.
Co teď jsi, přijímej totálně, úplně, akceptuj to plně, ať nezbude nic, co by mělo být dosaženo. Nic neodmítejte! Odmítání je bezbožnost, nedůvěra. Přijměte vše totálně - úplné akceptování je modlitba.
Rozum se domnívá, že každou otázku „proč" lze rozumně zodpovědět. Ale právě to je klamná domněnka. Žádné základní proč nebylo nikdy zodpovězeno a nemůže být zodpovězeno ani v budoucnu. Veškerá existence JE - není žádného proč. Otázky tohoto druhu jsou v zásadě absurdní.
Stromy jsou - nelze se ptát proč. Obloha je, nelze se ptát proč. Řeky tečou, mraky plují, nelze se ptát proč.
Ale rozum se ptá proč, což je nemoc, kterou nelze odpovědí vyléčit, neboť je-li nějaké „proč" zodpovězeno, okamžitě se vynoří další.
Člověk přemýšlel o tom, proč existuje tento svět a vymyslel, že svět stvořil Bůh - ale proč jej stvořil? Tím se otázka jen o krok odsune a na konci je znovu: Proč je Bůh?
Proč vlastně stále znovu hloubáme, proč chceme vědět základy? Proč chceme proniknout hluboko do věcí a proniknout k jejich prazákladu? Proč?
Protože člověk se cítí pánem situace, když zná odpověď na každé „proč". Pak může věcmi manipulovat, pak již není žádné mystérium, pak již není úcty ani zázraku - člověk všechno ví - a zázrak usmrtil.
Rozum zabíjí všechna mystéria. Rozum se cítí silným v neživých věcech, v živoucím se cítí utlačován, protože nemůže být zcela pánem situace. Živoucí je stále nevypočitatelné, budoucnost žijícího organismu není pevně stanovena a nevíme, kam nás dovede a co se může stát. S neživým předmětem je všechno jisté a pevné. Člověk si nemusí dělat žádné starosti. Žije v jistotě. Hlubokou potřebou rozumu je dovést všechno k jistotě, neboť má strach ze života. Život je pohyb, změna a nejistota.
Mé odpovědi vám přinášejí hlubší otázky, až přijde chvíle, v níž vám všechny otázky odpadnou. Nikoliv proto, že byly konečně všechny zodpovězeny, nýbrž proto, že pochopíte, že žádná odpověď nemá smysl. Pak je mystérium dokonalé, potom je všude, venku i uvnitř, pak jsi jeho částí a plaveš v něm. Potom jsi i ty tajemným bytím. Jen tehdy jsou dveře otevřeny.
Říkám, že jste zde, poněvadž tomu život tak chtěl. Nemohli jste to určit, není to ve vaší volbě. Ani když sám odtud odejdeš, není to tvé rozhodnutí. Zase je to život, který tomu tak chtěl. Pokud se rozhodneš zůstat, není to rovněž tvá volba. Není žádné volby. Volba je možná, jen je-li k dispozici ego.
Je-li ego hladové, cítí se nespokojeně, nepříjemně. Existují dvě cesty ke spokojenosti. První: živit ego jako dítě, piplat je, druhá: jednoduše ego nechat zahynout. A nezapomeňte, že ta první působí jen v čase. Čím více se ego nakrmí, tím více požaduje, jeho požadavky nemají hranic.
Poznáte-li to, budete otevřenější, méně upjatí, méně zranitelní, méně choulostiví. Nebudete-li mít strach, život vámi může proudit, je jako vánek a vy jste prázdným prostorem. Život přichází, jde, a vy ho chválíte.
Tajemstvím je vše chválit. Tajemstvím tajemství.
Každý, kdo dokáže být prázdným, pochopí, pozná jednotu. A to je jediná cesta, jak splynout se vším. Člověk to může nazývat láskou, nebo modlitbou, může to nazývat meditací - jak chcete.
Být skutečně obyčejný je něco zcela neobyčejného, neboť běžní lidé jsou závislí na svém egu a honí se za bohatstvím, mocí a vážností. Skutečně, být obyčejný je zvláštností; být zcela normální vždy a všude je skutečně něco neobyčejného!
Zenoví mistři vždycky říkali: buďte obyčejní a pak se stanete neobyčejnými. Každý jednoduchý člověk se přece nějak pokouší být neobyčejným - ale to je naproti tomu zcela obyčejná věc.
Zůstaň přece jednoduše normální! To znamená, že člověk nic není, nechce nic dosahovat, není účelově orientován v žádném směru, žije jednoduše od okamžiku k okamžiku, pluje.
To míním, když říkám: plout jako bílý mrak.
Nepřemýšlejte mnoho o jiných, je to jen útěk od sebe sama.
Četl jsem nedávno dopis od jednoho přítele. Psal, že je zklamán ve všech svých vztazích, že neměl štěstí v lásce a že přestal milovat lidi. Nyní prý miluje veškeré lidstvo.
Veškeré lidstvo lze lehce milovat. Když člověk nemůže milovat, miluje jednoduše celé lidstvo! Ale jedinou osobu je daleko těžší milovat, to může být peklo. To může být peklo, nebo to může být ráj.
Lidé myslí na epochy, na to, co by se mělo stát s vědomím lidstva, jen proto, aby se vyhnuli tomu základnímu: co se svým vlastním vědomím.
Ego žije ze vztahů. Čím více lidí tě pozoruje, tím silnější je pocit já. Když se na tebe nikdo nedívá, mizí ego. Proto lidé zakládají společnosti, svazky, kluby - aby zjednaly pozornost lidem, kteří by jinak zůstali nepovšimnutí.
Jsi-li nešťastný, nikdo si nemyslí, že ses pomátl, ale jsi-li extatický a tančíš, myslí všichni, že jsi ztratil smysly! Tančit a zpívat je považováno za špatné chování. Vidíme-li někoho svatého, domníváme se, že s ním není něco v pořádku.
Co je to za společnost? Je-li někdo smutný a ubohý, je všechno v pořádku, hodí se do obrazu, poněvadž celá společnost je víceméně nešťastná. Takový člověk je spořádaným členem této společnosti. Je-li někdo extatický, domníváme se, že je vyšinutý, pomatený. Nepatří k nám, odsuzujeme ho.
Stanou-li se lidé extatickými, změní se společnost, neboť vaše společnost lpí na nouzi a neštěstí.
Nelze vést šťastné lidi do války do Vietnamu, Egypta nebo do Izraele. Ne! Šťastný člověk se může jen smát a říkat, že válka je úplný nesmysl. Šťastné lidi nelze učinit žádostivými peněz. Nepromarní svůj život hromaděním majetku. Je pro ně nesmyslné, ničí-li někdo svůj život a své bytí a obětuje je neživým věcem.
Každé dítě se narodí extatické. Každé dítě je při narození božské a většina lidí umírá jako egoisté. Pokud se nevzpamatujete a nevzkřísíte své dětství, nemůžete se stát bílými mraky.
Toto je smyslem veškeré námahy, celé jógy: jak se stát znovu dítětem.
Dítě může být nešťastné, nesmírně nešťastné, ale je tak dokonale ponořeno ve svém neštěstí, že je s ním v jednotě. Jste-li v jednotě se svým neštěstím, není již neštěstí neštěstím. Je-li člověk v jednotě, najde uprostřed ní vlastní krásu.
Cítí-li se člověk od něčeho oddělen, odloučen, cítí se špatně. To je tedy klíč. Být oddělen, jako ego, je podstatou veškerého neštěstí.
Být v jednotě, plynout se vším, co život přináší, být v ní plně se vším ponořen tak, že již člověk vlastně není, že na sebe zcela zapomene, to je svatostí.
Vlastně síla vůle je částí neschopnosti. Máme vůli, abychom skryli, že jsme slabí. Hloupí lidé se pokoušejí stále ukazovat svoji chytrost, oškliví lidé se snaží přikrášlit. Slabí lidé se vždy namáhají, aby působili silně. Je tvořen protiklad, který má skrýt vnitřní pravdu.
Ten, kdo je skutečně silný, ten neví o své síle. Síla z něho vychází, síla je zde - ale on sám si jí není vědom. Lao-tse říká, že skutečně ctnostný člověk neví, že je ctnostným. Ten, kdo je skutečně morální, vůbec nepozoruje, že je morální.
Síla vůle není ve skutečnosti silou, nýbrž slabostí. Vskutku silný člověk nemá vlastní vůli. Celek, jednota je jeho vůlí. Pluje jako bílý mrak, v jednotě se vším, v harmonii s existencí.
Jak lze překonat intelekt? Nerozvíjet vnitřní boj, nepoužívat žádné násilí, neboť každá námaha je marná. Co je tedy třeba dělat? Jednoduše pozorovat, jít dovnitř, do sebe, a pozorovat. Nepokoušejte se vyjít ven ze sebe, jděte dovnitř a jednoduše přihlížejte myšlenkám. Buďte jen pozorovatelé. Sledujte, co se děje.
Pozorování znamená stát mimo; lze též říci „být svědkem", zachovávat neúčast, být pozorný - jak chcete. Tajemstvím je nezúčastnit se pozorování, pozorovat bez účasti.
Pozorujte, a když pozorujete, nesuďte. Nezapomeňte, že vlastně už nepozorujete, když něco posuzujete; nepronášejte vnitřní komentáře. Máte-li poznámky, zameškáte moment, o který jde. Řeka myšlenek teče a teče a teče: neříkejte nic, neříkejte zda je to dobré či špatné, neříkejte to se nesmí, neříkejte vůbec nic, jen pozorujte. Neproste se o své mínění, nejste soudcem, nýbrž pozorovatelem.
Všechny naděje jsou falešné. Doufat, nadějně očekávat, znamená žít v klamu. Nelze se tázat na falešné naděje, neboť všechno v co člověk kdy doufá, je falešné. Naděje přicházejí z klamu vašeho bytí.
Jestliže je někdo čistý, nepotřebuje naději. Tehdy nemyslí na budoucnost a na to, co by se mělo stát. Když je někdo čistý a opravdový, mizí budoucnost.
Jestliže není někdo čistý, stává se budoucnost důležitou, žije v ní. Pak není jeho skutečnost ZDE a NYNÍ - jeho realita je ve snech a představách.
Ego ve skutečnosti neexistuje, je souhrnem vašich snů, představ, falší a neskutečností. Ego nemůže existovat v přítomnosti. Proto je lehké nechat ego zahynout.
Nedávám vám „nové" naděje - beru vám „všechny vaše naděje". A to je těžké, neboť žijete ve svých představách a zdá se vám, že musíte zemřít, nemáte-li již mít více žádných nadějí.
Ego je sen a proto je lehké se z něho probudit, ale pro vás je tento sen skutečností, je to vaše jediná realita, žijete prostřednictvím ega. Jsou milióny cest ega, ale konečný cíl je stále stejný: nalézt více podpory pro „já", více uspokojení pro „já".
Sen se vám stal pevnou skutečností. Proto je to tak těžké - nikoliv proto, že by ego mělo nějakou zvláštní moc, ale proto, že stále věříte v jeho realitu.
Jste ochotni uvěřit mně, když říkám, že ego je sen, ale jen proto, že pod vládou svého ega moc trpíte, nikoliv proto, že cítíte pravdivost mých slov. Jestliže skutečně pociťujete pravdivost mé řeči, vzdejte se okamžitě svého ega. Neptejte se jak. Tady není žádného jak. Pochopíte to a ego od vás odpadne. Není třeba úsilí. Jednoduše prostřednictvím pochopení této skutečnosti ego zmizí.
Máte potěšení i bolesti se svým egem. Při bolestech se ho chcete zbavit, ale při radostech se jej pevně držíte. Jste-li připraveni odevzdat všechny radosti, které ego přináší, jde o nejjednodušší věc na světě. Ale nelze napůl odevzdávat a napůl přidržovat.
--------------------------------------------------------------------
Vytváříte si naděje a každá naděje je novou potravou ega. I naděje na ráj, na nebe a osvícení. Každá naděje posiluje ego. Kdo se pokusí stát se osvíceným? To „já", které se pokusí stát se osvíceným, je celý problém! Nikdo se nestane nikdy osvíceným. Osvícení se děje. Osvícení JE, ale nikdo se nestane nikdy osvíceným. Je-li dům prázdný, nastane osvícení. Není-li doma, kdo chce být osvícen, již je osvícení zde, Poněvadž naše řeč spočívá na dualitě, lze o tak hluboké věci jen říci, že všechno je stále klamné. Pokuste se nyní porozumět podstatě, o kterou jde. Není to ani otázka správného mistra, ani otázka správné metody. Jde o otázku přímého pochopení, okamžitého průniku do podstaty jevu: proč tvoříte naděje a proč nechcete být bez nadějí? Čeho chcete dosáhnout všemi svými nadějemi? Prohlédněte to - a odpadne to zcela samo. Proto říkám, že je to lehké, ale vím přirozeně, že je to pro vás těžké. Ale jen kvůli vám, samo o sobě je to lehké. Podstata, záležitost, je jednoduchá, ale vy činíte potíže. Může se to přihodit každým momentem, a když to říkám, míním, že neobyčejný úkaz osvícení, ztráta ega, nemá příčiny. Není to výsledek nějaké činnosti, je to jednoduchý jasný vhled.
Může se přihodit hříšníkovi a může se stát, že se nepřihodí svatému. Nemusí být splněna žádná podmínka. Když je někdo bez nadějí, když někdo cítí, že není nic k získání nebo dosažení, když někdo pochopí, že je vše absurdní hrou, pak se to může stát. Může být, že se to svatému nepřihodí, neboť zbožný se stále pokouší něčeho dosáhnout. Není dosud bez nadějí. Tento pomíjející svět se mu stal nesmyslný, ale jiný svět znamená víc. Vidí, že musí opustit tuto zem, ale nebe, ve které doufá a které by chtěl dosáhnout, je na druhé straně.
Naděje je ve vás silně zakořeněna. Ať vám člověk cokoliv řekne, převedete to na naději. Jste stroje na výrobu nadějí a základním mechanismem tohoto stroje je ego.
Úsilí a bezděčnost, pohyb a klid, aktivita a pasivita, hmota a duše, to jsou dva břehy, a mezi nimi proudí neviditelné „to jsi ty".
Když užijete jen jednoho, zemřete. Mnozí se pokoušeli a celé kultury zašly. To se stalo s Indií.
Samotná aktivita tvoří zmatek a tehdy je rovnováha nemožná. Aktivní civilizace se stávají nakonec pomatenými. Pasivní civilizace jsou nakonec tupé a mrtvé. Tak je to se společenskými systémy a tak je to i s jedinci.
Rovnováha je vším. Nevolte nic. Neodkládejte nic. Přijímejte obě strany a tvořte vnitřní rovnováhu. Buďte aktivní, užívejte všeho, buďte extatičtí a vstupujte plně dovnitř. Pohybujte se mezi oběma póly tak volně jak je jen možno a nic nevybírejte. Neříkejte „jsem to či ono", neztotožňujte se s ničím. Říkejte „jsem obojí".
Upanišady říkají: to, co teče mezi dvěma břehy, to, co nemůže člověk vidět, to, co ve skutečnosti není nic jiného než jemná rovnováha mezi obojím - „to jsi ty".
Odevzdání se uskutečňuje vždy v okamžiku - vždy jen v TOMTO okamžiku. Není to stupňovitý nebo pozvolný proces. To není možné. Jev je momentální, nemůžete se na něj připravit. Všechno, co činíte - a já zdůrazňuji: všechno, co stále činíte, posiluje ego.
Každý proces, který probíhá krok za krokem, je nějaké úsilí - něco, co musí člověk sám podniknout. Tím se posílí jeho ego. Každý stupňovitý proces pomáhá egu.
Jen něco celého a vůbec ne stupňovitého může způsobit zánik ega - něco, co není postupným průběhem, nýbrž skokem, něco, co není v souvislosti s minulostí, ani v žádném vztahu k ní.
Ego je minulost, usměrněný průběh, všechno, co jste udělali, posbírali, veškerá vaše karma, všechny vlivy výchovy, všechna přání, všechny sny minulosti. Ego existuje jen prostřednictvím paměti, vzpomínkou na to, kdo jsi, kam patříš, kam jdeš.
Ježíšovo zmrtvýchvstání není historická skutečnost, nýbrž parabola. Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých... Muž, který byl ukřižován, již neexistuje. To byl Ježíš - syn tesaře. Tento Ježíš je ukřižován a umírá a nový život se pozvedá; a z této smrti se zrodil nový život. To je Kristus - ne syn nějakého jistého tesaře z Betléma, ne Žid, ani člověk. Je to Kristus - nové Bytí, bez ega, beze jména.
Ego je čas. Čím více času, tím více ega. Ego potřebuje čas. Když člověk pronikne hluboko do věcí, může dokonce vidět, že čas existuje jen prostřednictvím ega.
Duchovní vývoj není vývojem ve vlastním slova smyslu. Slovo je zavádějící. Duchovní vývoj, růst, je odhalováním toho, co již je. Není vzdálenost mezi vámi, jakými jste, a vámi, jakými budete. Skutečně k tomu není zapotřebí času. Ale rozum a ego říkají, že člověk potřebuje ke všemu čas, ke všemu, co se má vyvíjet.
Chcete-li porozumět tomu, co říkám, může právě nyní, v tomto okamžiku, ego zmizet. Je-li to pravda, vynoří se otázka: proč od nás neodpadne? Není-li zdlouhavého vývoje, proč se ho nevzdáme?
Nevzdáváte se ho proto, protože se ho nechcete vzdát. To je pro vás šokující, věříte stále, že se ho chcete vzdát. Nechcete se ega vzdát a proto žijete dál. Není to záležitost času. Když tomu sami nechcete, nelze nic dělat. Chcete jen něco trochu přeleštit, chcete své ego trochu zjasnit, zjemnit, ale nechcete bez něho být.
Když opravdu chcete, není nic, co by vám mohlo zabránit. Není žádné překážky. Ale nechcete-li, nedá se nic dělat.
Uvažovali jste o tom? Meditovali jste někdy o tom? Chcete se skutečně odevzdat? Chcete se opravdu stát ne-bytím, ničím, zrnkem písku? Sami ve svých náboženských snech chcete stále něčím být, něčeho dosáhnout, někam dojít, někým se stát.
Když se sami domníváte, že jste skromní, je vaše skromnost jen tajnou léčkou ega a nic jiného.
Nikdo se nechce svého ega zbavit. Jinak by to nebyl vůbec žádný problém - aby se člověk jednoduše okamžitě odevzdal. Ale když se vám zdá, že je k tomu třeba času, pak musíte právě teď čekat - ale právě tak dlouho, dokud nepochopíte, že se pevně držíte ega. Jakmile pochopíte, že vaše lpění je celým problémem, ego odpadne.
Ego každému namlouvá, že je nenahraditelné a naléhavě potřebné. Proto chtějí být lidé zaměstnáni. Meditace je stav bez činnosti. Nejsilněji se ego cítí, když člověk sní, neboť zde není nikdo, kdo by měl protichůdná mínění, kdo by vytvářel překážky.
Sny přestávají tehdy, když zmizí ego. To je nejjistějším znamením. Ve starých jogických spisech je toto znakem, že byl někdo osvícen. Nemůže již snít. Přestal snít, protože snění je již nepotřebné, neboť snění je nutností jen pro ego.
Chcete být činní, proto se nemůžete vzdát ega. Nejste-li připraveni stát se prázdnými, nejste-li připraveni být ničím, neužívat života, ani nepracovat, nebo být nepotřebnými, nemůže ego zaniknout.
Stále považujete za nutné stát se nepostradatelnými. Když vás někdo potřebuje, pak se vám daří dobře. Čím více lidí vás potřebuje, tím lépe se cítíte. Proto je takovým potěšením být vůdcem. Vůdce může být velmi skromný. Není mu zapotřebí zvlášť vystavovat svoje ego. Jeho vlastní pocit důležitosti je již dokonale potvrzen.
Jak můžete ego odevzdat, když mu vyhrazujete veškerý smysl života? Když mi nasloucháte, rozněcuje se v myšlen kách, že chcete ego odevzdat. Ale pouze myšlením nemůžete ego zničit. Musíte znát původ, princip - kde je ego, proč existuje...
Působí ve vás nevědomé síly, bez vašeho vědomí. Musíte být vědomými. Musíte vytrhat všechny kořeny ega, abyste prohlédli.
Když dovedete vytrvat nezaměstnáni, nečinní, a zůstanete spokojeni a nebudete nic potřebovat, může v tomto okamžiku ego zmizet ihned - ale je zde to velké „když". Meditace vás činí zralými pro ono velké „když". Vlastní události se dějí v jednom jediném okamžiku, ale porozumění potřebuje čas.
Je tomu jako s vodou při vaření. Je teplejší, teplejší a teplejší. Při sto stupních pak najednou vzkypí. Var nenastává postupně, projeví se náhle. Od vody k páře je skok. Najednou voda zmizí. Čas však hraje roli, když se voda připravuje zahříváním k varu. Přeměna v páru se děje náhle, jen zahřívání potřebuje čas. Porozumění je jako zahřívání. Potřebuje svůj čas. Zánik ega je jako přeměna vody v páru. Děje se okamžitě.
Nepokoušejte se tedy ego postupně odevzdávat, pokuste se prohloubit své porozumění. Nepokoušejte se změnit vodu v páru. Dodávejte teplo. Druhý krok bude automatický. Nastane sám od sebe.
Rostete vaším porozuměním. Buďte intenzivnější, cílevědomější. Dodejte veškerou svou energii porozumění projevů vašeho bytí, vašeho ega, vašeho rozumu, vašeho podvědomí. Buďte bdělejší a bdělejší a pokuste se všemu, co se přihodí, porozumět.
Například - někdo tě urazí a ty máš vztek; nezmeškej tuto příležitost! Pokus se porozumět, proč jsi podrážděný. Nedělej z toho žádné filozofické cvičení. Nechoď do knihovny a neptej se po vzteku. Jsi vzteklý, to je životní zkušenost. Zaměř veškerou pozornost na ni a pokus se pochopit, co se stalo. Není třeba to konzultovat s psychoanalytikem. Je jednoduše hloupé ptát se někoho jiného, dokud v tobě vztek hoří. Ty musíš vztek cítit, můžeš ho vychutnat, hoří ve tvém nitru.
Pokus se porozumět tomu, co se stalo - odkud to přichází, kde jsou kořeny, jak se to stalo, jak to funguje, jak to nad vámi vítězí, jak vstupujete do vzteku. Očekávejte vztek a přihodí-li se to znovu, přinese to s sebou nový prvek - prvek porozumění, a kvalita vzteku se pozmění.
Pak budete pomalu pozorovat, že je vztek stále slabší, čím lépe mu rozumíte. A porozumíte-li dokonale - zmizí. Pochopení je jako teplo. Když dosáhne teplo určitého bodu - zmizí voda.
Pokuste se porozumět sexu. Čím lépe porozumíte sexualitě, tím méně budete mít sexuální žádostivost a přijde okamžik, v němž bude vaše pochopení dokonalé a sexualita zmizí.
Čím více člověk rozumí, tím je pravda hlouběji zakotvena. Sexualita mizí a láska se prohlubuje. Vztek zmizí a soucítění se projeví jako nekonečná velkomyslnost.
Cokoliv zmizí prostřednictvím porozumění, bylo falešné; cokoliv zapustí prostřednictvím pochopení hluboké kořeny, je správné.
Svatý je ten, kdo chápe. Hříšníkem je ten, který nerozumí - nic víc. Rozdíl mezi svatým a hříšníkem není hřích a svatost, ale pochopení, porozumění.
Poznání pracuje jako proces vaření. Když přijde správný moment, bod, ve kterém nastává var, zmizí náhle ego. Člověk nemůže přímo jev navodit, může jen připravit situaci, v níž je to možné, a k tomu je třeba čas.
Byly vždy dvě školy. Jedna učí, že osvícení přichází náhle a nemá s časem nic společného. Druhá protiřečí první a učí, že osvícení přichází postupně. Obě mají pravdu a obě mohou být nesprávně vysvětlovány. Můžete dělat něco dopředu. Když člověk nemá chuť něco dělat, je příjemné věřit v náhlé osvícení. Pak říkáte: není nutné něco dělat, osvícení přece přichází náhle, nečekaně... Co bych měl ještě dělat? Mohu jen vyčkávat. Což může být sebeklam.
V Indii máme jinou tradici, která je „postupným osvěcováním". To je jóga. Člověk musí pro osvícení mnoho životů trpělivě pracovat. Disciplína je nutná, práce je nutná a když se tvrdě nepracuje, nedosáhne se ničeho. Je to tak dlouhý proces, že se říká, že jeden život nestačí, že je potřeba mnoha životů. Je to pravda - pokud člověk hovoří o porozumění. Ale když se nemůže dnes dosáhnout, ztrácí se zájem. Nikdo není tak posedlý, aby mohl několik životů čekat. Člověk jednoduše zapomene.
Vypadá to jako že si protiřečím, ale chtěl bych vám říci, že se může nyní zde v tomto momentu osvícení uskutečnit - ale tohoto okamžiku může být třeba dosaženo až po mnoha životech.
Čekejte tedy trpělivě, jako by byl celý proces dlouhým stupňovitým vývojem. A pracujte tak tvrdě, jak jen možno, jakoby se to mělo stát nyní, v tomto okamžiku.
Nechci hovořit o sexuální energii, neboť není jiné energie. Je to jediná energie, kterou máte. Může být přetransformována, může se stát vyšším druhem energie. Čím výše tato energie vystoupí, tím méně sexuality je v ní obsaženo. Konečným bodem, nejvyšším rozkvětem, je, když se sex stane láskou a soucitem. Pak jej lze nazývat božskou energií: ale základem, pramenem, zůstává sexuální energie.
Sex je první, nejnižší úroveň energie. Bůh je nejvyšší úrovní - ale je to tatáž energie, hybná energie. Dokud člověk dělá rozdíly, je tvořena dualita, dokud rozděluje, jsou rozpory a konflikty. Když rozdělujete energii, jste sami rozděleni. Pak budete pro nebo proti sexu. Nejsem pro, ani proti, neboť nedělám rozdílů.
Nechtějte svou sexuální energii zničit. Energii nelze zprovodit ze světa, lze ji jen transformovat. Nic na tomto světě nemůže být zničeno. Věci mohou být jen přemístěny, změněny, převedeny do jiné dimenze. Nemůžete vytvořit žádnou novou energii ani žádnou starou zničit. Tvoření a ničení je v jiné oblasti než vaše moc. Nemůžete sami ze sebe nic vytvořit.
Náboženství tvrdilo, že člověk by měl být bez pohlavního pudu. To vytvořilo veškerou pomýlenost. Čím více člověk bojuje, čím více tento pud potlačuje, tím se stává sexuálnějším. Tím se stahuje sex hlouběji do podvědomí a otravuje celé bytí.
Rozum se pohybuje v extrémech. Nemoc zůstává stejná. Nejprve bylo potlačování, nyní je utvrzování. Obojí je napolovic nemocný postoj. Sex musí být přetransformován.
Nemá být ani potlačován, ani nesmyslně přeceňován. A jedinou cestou je sex přetransformovat, být sexuální v hluboké meditativní bdělosti.
Je to stejný princip jako při transformaci vzteku. Buďte sexuální, ale bdělým, vědomým, pozorným způsobem. Nedovolte sexu, aby byl nevědomou silou, nenechte se jím překvapit a do něho se zaplést. Jděte do toho vědoucí, rozvážně a láskyplně. Čiňte ze sexuální zkušenosti zkušenost meditativní. Meditujte při sexu. To je součást tantry. Jestliže během sexuálního zážitku meditujete, mění se kvalita. Táž energie, která jde do sexuality, pohybuje se nyní k vědomí.
Člověk může být během sexuálního orgasmu bdělejší než kdykoliv jindy. Žádný jiný prožitek nedovoluje tak hluboké ponoření, žádný jiný prožitek není tak totální. V orgasmu jste dokonale absorbováni s kůží i vlasy, vaše celé bytí vibruje, oddává se. Tělo i mysl jsou absorbovány, myšlení úplně přestane. V jediné sekundě, když orgasmus dosáhne svého vrcholu, přestane myšlení úplně. Jste tak totální, že nemůžete myslet. V orgasmu jste připraveni - Bytí je zde, a bez jakékoliv myšlenky.
Jestliže umíte být v tomto momentu bdělí, může se stát sex dveřmi k božství. Jestliže umíte být v tomto momentu bdělí, můžete být bdělí i v jiných momentech, při jiných zážitcích.
Když se stanete meditativnějšími, poznáte novou skutečnost. Zjistíte, že vám blaženost nedává sex, nezakončíte tuto extazi prostřednictvím sexu - ne, je to stav mysli bez myšlenek a úplné bytostné ponoření při aktu, které vám dává blažený pocit.
Kdo to jednou pochopil, potřebuje sex čím dál méně. Onoho stavu může být dosaženo i bez sexu. To je meditace.
Nakonec pak přijde okamžik, kdy již nebudete sex potřebovat vůbec. Sex zmizí prostřednictvím meditace, což není zrušení sexuální energie. Jen forma energie se mění - nyní již není sexuální, a když není forma sexuální, pak se stává láskou.
Abyste toho dosáhli, nepotřebujete být proti sexu. Abyste toho dosáhli, musíte sex akceptovat jako část přirozeného života. Mějte sexuální styky, ale mějte je s hlubším vědomím. Vědomí je mostem. Zlatým mostem z tohoto světa k druhému. Z pekla do nebe. Z ega do božství.
Také říkám, že nepřijdete do království božího, pokud nezmizí sex. Sex však zmizí jen tehdy, když jste jej plně akceptovali, nepotlačovali, ale transformovali. Sex je jediná energie, kterou máte. Nebojujte proti ní, to je ztráta života a času - přeměňte ji.
Jak se to udělá? Když jste porozuměli strachu, máte v ruce klíč. Strach je zde, protože cítíte, že byste mohli ztratit kontrolu, a když jste mimo kontrolu, připadáte si bezmocní.
Učím vás novému druhu kontroly: kontrole pozorujícího Já. Nikoliv kontrole manipulujícího rozumu, nýbrž kontrole pozorujícího Já - a říkám vám, že je to nejúčinnější kontrola vůbec. Tento druh kontroly je tak přirozený, že nemáte nikdy pocit, že něco kontrolujete. Tato kontrola je spontánní prostřednictvím nezúčastněného pozorování.
Mějte svůj sex, ale buďte při tom nezúčastněný pozorovatel. Jediné, nač si musí člověk vzpomenout, je: Musím celý proces pochopit, musím jej zcela prohlédnout, musím zůstat pozorovatelem, nesmím klesnout do podvědomí! To je vše. Ztratíte-li své vědomí, jste pod vlivem sil podvědomí - sil karmy. A všechno, co jste v minulosti učinili, se jako karma nahromadí.
Tyto nahromaděné způsoby chování vás mohou popadnout a zatlačit do určitých situací, které jsou nebezpečné pro vás i ostatní.
Je-li Pozorovatel Všeho přítomen, nemohou zmíněné způsoby chování z minulosti vůbec uškodit.
Když zůstanete bdělými, nastane za prvé změna v energii těla, za druhé odpadnou myšlenky z rozumu, za třetí postřehnete, že odpadl pocit já v srdci. Pokud bylo dosaženo toho třetího stupně, stala se vaše sexuální energie meditativní energií. To je to, o čem se mluví v tantrických knihách - že člověk je přeměněn, že nastala proměna. A ta nastává prostřednictvím poznání.
Nezúčastněné pozorování je základním kamenem, ale je nesnadné být nezúčastněným pozorovatelem při sexuálním aktu, když se o to člověk nepokouší i při jiných životních situacích. Pokoušejte se o to, jak je den dlouhý. Pokud nedovedete být nezúčastněným pozorovatelem, když kráčíte po ulici, nemůžete jím být ani při sexuálním aktu. Jednoduše kráčejte po ulici - neumíte-li přitom zůstat pozorovatelem, jste nevědomí! Jak byste mohli být pak pozorní, když se milujete?
Zkoušejte to nejprve s malými záležitostmi. Pokoušejte se o to při jídle; pokoušejte se o to při řeči; pokoušejte se o to při poslouchání; pokoušejte se všude. Učiňte ze svých pokusů trvalé vnitřní kladivo; uvědomte své tělo a ducha, že se namáháte, abyste zůstali bdělými.
Jen tehdy bude i poznání v lásce jednoho dne možné. A když se to přihodí, dosáhli jste extáze, prvního vhledu do Božského. Od tohoto okamžiku nebude již sex sexem a dříve nebo později zcela zmizí. Toto vymizení je Brahmačarya - jste čistí.
Cesta potlačování je falešná cesta, sex se potom stává záležitostí rozumu. To je nejhorší, co se může stát, mění se v perverzi. Je perverzí stále na sex myslet. Soulož je přirozená. Ale myslet na ni, stále s ní mít zapletenou hlavu, to je perverze.
Slovo Brahmačarya je velmi krásné. Znamená: způsob, jak si počínat božsky. Neříká nic proti sexu, říká jen, že je to způsob, jak jednat, jak si počínat, jak se pohybovat božsky. Když jste jednou dosáhli satori, poznávající, osvícený okamžik, který je možný i během pohlavního styku, změní se celý váš život. Začnete si počínat božsky.
Jak si počíná božské? Je nezávislé, je dokonale nezávislé. Dává svou lásku, ale nepotřebuje ji. Dává ze své hojnosti - má všeho moc; jen ulehčuješ, když ji přijímáš, ale ono to nepotřebuje. Bůh je tvůrce a když je sex přetransformovanou silou, stává se váš život tvůrčí.
Ne, že bys začal malovat, nebo psát básně, nebo něco činil, ne, to ne. Může se to stát nebo taky ne - vše, co děláte, se stane tvůrčím aktem, ať děláte cokoliv. Když bude vaše sexuální energie přeměněna, bude váš celý život tvůrčí - nezávislý, volný, tvořivý. Ačkoliv nebudete nic dělat, bude vaše nečinnost tvůrčí. Váš celý život vytvoří tolik krásného, tolik dobrého, tolik pravdivého.
Být bdělý - toť vše. Dívka není problémem - jak by mohla být tvým problémem, je sama svým problémem, ne tvým. Žádost stoupá v tobě. Přání po druhém pohlaví je problémem. Dívka s tím nemá vůbec co do činění. Při pohledu na dívku stoupá přání. Být bdělým znamená být si vědom tohoto přání.
--------------------------------------------------------------------